Jak ztrácím a získávám ty nejbližší </3

18. prosince 2010 v 2:10 | Lii * |  writing
Chápu, že vás asi moc nezajímají moje výlevy... ale občas má tuhle vypisovací náladu, holt psaní už mám tak nějak v povaze a je mi celkem jedno, kolik lidí to čte ;)) patřím mezi tu menšinu u nás ve třídě (vlastně ve všech kolektivech, ve kterých jsem byla), kterou psaní baví a mám ze slohů dobrý známky a často si s nima u učitelů dosti šplhnu... takže sorryvoleplíííz, ale sáhodlouhý články tu prostě budou a basta a nazdar. ;)) Kdo chce slyšet příběh, klik na celej článek. :))

simple-choice.blog.cz
 Dávný časy, mám pocit rok 2OO7, malá Linda s pěšinkou stylu prdel je v pátý třídě. Má typický deptající-mysl kamarádství ve třech... asi určitě ho znáte, je to většinou dost stresující přátelství - dvě se proti jedné spiknou a dělají jí nechutný a odporný naschvály, pak se dvojice tyranek nějak přehodí a ta, která byla předtím v pozici kinga, je týranou. Ty dvě malý zrůdy jí většinou něco schovají, nebo se jí posmívají kvůli naprostejm pí*ovinám - že má divný ponožky atakdále. Samozřejmě, pozice se mění strašně rychle - jednou chybíte ve škole a další den jste ignorovaní. Nevysvětlitelně přehlížení.
Tohle jsem zažívala zhruba od třetí do pátý třídy. Nebyla jsem (bohu/žel/dík?) taková ta "nejdůležitější" v týhle trojici, my dvě se S. jsme byly vždycky zastíněný dokonalou K. Kluci jí teď líbaj nohy, každej se s ní chce kamarádit, je dokonalá a vtipná, je správně chytrá (avšak asi tři slohy do češtiny jsem jí psala já) a mega oblíbená. Na své škole. Já jsem prošmejdila dohromady dva gymply + tahle základka, což mě udělalo dost populární. Když jdu po městě, za jedno odpoledne pozdravím cca pět až sedm lidí. V Brně. Taky svých 6OO přátel na "fejsbuku" z 9/1O případů opravdu znám, ne jako ona.
Každopádně jsem byla ve třídě druhá. Druhá nejhezčí. Druhá nejchytřejší. Druhá nejoblíbenější. Nemám ráda druhý místa. Je to na mě moc průměrný, což nevyhovuje mé cílevědomé stránce. Věděla jsem, že mám na víc. Na víc štěstí, pravých přátel, co vás nenápadně nešikanujou. Takže? Přihláška na církevní gympl. Jo, taková ta celkem dost chytrá, hodně dominantní a výbušná, celkem vulgární a s vlastníma názorama jde na církevní gympl.
Učila jsem se. Věděla jsem, že tohle je konečně moje šance dostat se mezi "lepší lidi". Mezi lidi na vyšší úrovni, mezi hodnější a lehce dospělejší kolektiv, proto jsem se tolik snažila. Bylo to účinný - příjmačky jsem zvládla jako 16. v pořadí. Konečně jsem mohla vypadnout! K. byla smutná, bylo jí to líto - přece jenom, byly jsme "eNKá" od první třídy. Zatímco S. to nějak moc nežralo, řekla bych. Byla asi ráda, že má K. pro sebe. 
Jsem ráda, že jsem odešla ze základky. Jsem milionkrát chytřejší než ti, co tam ztvrdli, příjimačky mám za sebou, poznala jsem nový lidi... tohle bych už nikdy neměnila ♥ 
Na gymplu to bylo ÚŽASNÝ. ♥ Jedním slovem úžasný. Našla jsem si prostě dokonalou kamarádku, byly jsme jako jedna duše. (říkejme jí Kájínek ♥) Měly jsme ty nádherný přívěsky BEST FRIENDS v srdíčku a každá měla jednu půlku. Chodily jsme spolu všude možně, trávily spolu Silvestra, všechno si svěřovaly... byla pro mě nejdůležitější osobou na světě. Jasně že se muselo něco zkazit, tak už to bývá.
♦ pokračování příště :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.