writing

Jak ztrácím a získávám ty nejbližší </3 II.

18. prosince 2010 v 18:55 | Lii *
Potom byl tábor, na kterej jsme jely společně. Tam se to všechno strašně změnilo. Začly jsme se hádat a bejt na sebe navzájem protivný. Kvůli každý píčovině jsme se chytly, byly jsme na sebe strašně hnusný. Ona chtěla jít do kavárničky (nádherný místo... obří stan napěchovanej horkou čokoládou a nejrůznějšíma čajema... jenom koberec na trávě, což jste uvítali v severním Německu :)) a já ne = hádka. Já si chtěla povídat s vedoucíma, ona ne = hádka.
simple-choice.blog.cz
Po prázdninách jsme se tak nějak přestaly tolik bavit. Omyl, já s ní. Největší chyba mýho života. Nebo přinejmenším jedna z největších. Přitom jsem si to v podstatě ani pořádně neuvědomovala. bylo to nechtěný. Začala jsem ji tak nějak nevědomky ignorovat, nevšímala jsem si jí a upřednostňovala před ní jiný holky ze třídy, konkrétně jednu... Bylo období, na který vzpomínám ráda i nerada - z jedné strany mi vycházelo jedno přátelství, z druhé strany mi umíralo to "důležitější", to významnější. Za nějakou dobu jsme si to vyříkaly a bylo to všechno zase jako dřív.
Ne, omyl. Nebylo to jako dřív... bylo to divný. Hodně divný. Když jsme se bavily, nemělo to tu jiskru. Takovou tu kamarádskou... jakoby to přátelský kouzlo, každej ví, o čem mluvím. Obě jsme to věděly, že to prostě není ono. Ale snaha tam byla, to určitě, jenom jsme každá měly někoho, koho jsme měly radši. A ten *někdo* nás pěkně zpracoval. Ke svýmu obrazu.

Jak ztrácím a získávám ty nejbližší </3

18. prosince 2010 v 2:10 | Lii *
Chápu, že vás asi moc nezajímají moje výlevy... ale občas má tuhle vypisovací náladu, holt psaní už mám tak nějak v povaze a je mi celkem jedno, kolik lidí to čte ;)) patřím mezi tu menšinu u nás ve třídě (vlastně ve všech kolektivech, ve kterých jsem byla), kterou psaní baví a mám ze slohů dobrý známky a často si s nima u učitelů dosti šplhnu... takže sorryvoleplíííz, ale sáhodlouhý články tu prostě budou a basta a nazdar. ;)) Kdo chce slyšet příběh, klik na celej článek. :))

* můj nejhorší zážitek s alkoholem ~

16. prosince 2010 v 17:16 | Lii *
Nebudu si tady hrát na nějakou hrdinku. Na nějakou kreténskou vymetačku večírků, což nejsem. Ti, co mě znají říkají, že k tomu mám spadeno. Doufám, že ne... Mým cílem je jenom varovat stejný kretény jako já, i když to stejně nepomůže - každej nejspíš musí narazit sám. Od tý doby jsem se nedotkla ani cigarety, natož alkoholu. Je to tak přes měsíc a půl. Hlavně u cigarety jsem na to hrdá. Nemám zrovna pevnou vůli, ale za posranej život mi pár kaleb nestojí... koho to zajímá, celý článek ;)))
 
 

Reklama